Jak často se dělá revize elektrického zařízení

Lhůty pravidelných revizí elektrických zařízení stanoví příloha č. 4 nařízení vlády č. 190/2022 Sb., účinného od 1. července 2022. Základní nejdelší lhůta je 5 let v administrativních objektech, 3 roky ve výrobě, školách, ubytovacích a lékařských zařízeních a 2 roky tam, kde podle požárně bezpečnostního řešení může být přítomno více než 200 osob. Vedle typu objektu ale platí ještě lhůty podle prostoru a použije se z nich vždy ta nejkratší.

• Lhůty jsou v příloze č. 4 nařízení vlády č. 190/2022 Sb. a jsou to lhůty nejdelší, ne závazné.
• Vztahuje-li se na zařízení víc lhůt, platí ta nejkratší. Tady vzniká většina chyb.
• Kratší lhůta od výrobce v průvodní dokumentaci má přednost před přílohou.
• Zpracovaný řád preventivní údržby umožňuje lhůty až dvojnásobné. Bez něj to nejde.
• Revizi smí provést jen revizní technik s platným osvědčením, jehož platnost je 5 let.

Tabulka lhůt podle přílohy č. 4

Příloha rozděluje lhůty do dvou skupin. První se řídí objektem a prostorem, druhá se týká ochrany před účinky atmosférické a statické elektřiny, tedy hromosvodů a přepěťové ochrany.

U ochrany před bleskem a přepětím jsou lhůty dvě. Systém chránící kritické systémy se reviduje jednou za 2 roky, ostatní objekty a zařízení jednou za 4 roky. Vedle toho platí povinnost provést na všech těchto zařízeních nejméně jednou ročně vizuální kontrolu, kterou se ověří, že systém není viditelně poškozený.

Mezi kritické systémy patří podle přílohy vyhrazená elektrická zařízení I. třídy a objekty, kde následkem úderu blesku nebo přepětí může vzniknout škoda velkého rozsahu. Příloha ale zmiňuje i stavby s citlivými vnitřními systémy a kancelářské a obchodní budovy, takže samotné zařazení do administrativy s pětiletou lhůtou o hromosvodu nic neříká.

Pravidlo, na kterém firmy nejčastěji chybují

Doplňující informace k příloze říkají doslova, že pokud se na elektrické zařízení vztahuje více než jedna revizní lhůta, použije se z nich lhůta nejkratší. Zní to samozřejmě, ale v praxi se lhůta obvykle určí jednou, podle typu budovy, a už se nepřepočítá.

Výrobní hala je objekt pro výrobu, tedy 3 roky. Jakmile je v ní lakovna nebo myčka, jde současně o prostor mokrý nebo s trvalým výskytem znečišťujících látek, a tam je lhůta 1 rok. Platí ten jeden rok, a to jen pro dotčenou část zařízení, nikoli pro celý objekt.

Druhá častá chyba je opačná. Firma vezme nejkratší lhůtu z celého areálu a reviduje podle ní všechno. To není protiprávní, jen se tím platí za revize, které nikdo nepožaduje.

Tři věci, které lhůtu z tabulky změní

Průvodní dokumentace s kratší lhůtou má přednost. Podle § 7 odst. 2 nařízení platí, že jde-li o zařízení, pro které je v průvodní dokumentaci uvedena kratší lhůta pravidelné revize nebo kontroly, postupuje se podle lhůty z dokumentace. Příloha č. 4 tedy určuje strop, ne termín.

Řád preventivní údržby lhůtu naopak prodlužuje. Provozovatelé, kteří jej mají zpracovaný a pravidelnými kontrolami a údržbou zajišťují minimalizaci rizik, si v něm mohou stanovit lhůty pravidelných revizí až dvojnásobné. Je to jediná legální cesta, jak lhůtu prodloužit, a předpokládá doložitelnou průběžnou údržbu, ne jen existenci dokumentu.

Zásah do zařízení lhůtu resetuje. Nařízení v § 6 odst. 4 vyjmenovává změny, po kterých musí být revize provedena bez ohledu na běžící lhůtu: změna parametru ochrany proti přetížení a zkratu, změna ochrany před úrazem elektrickým proudem a změna ve vlastnostech ochrany před účinky atmosférické a statické elektřiny.

Kdy přesně lhůta končí

Příloha to řeší jednou větou: pravidelná revize musí být provedena v roce, do kterého spadá konec stanovené lhůty od doby provedení poslední revize. Poslední revize v březnu 2023 s tříletou lhůtou tedy znamená, že další musí být hotová během roku 2026, ne do 31. března 2026.

Toto zmírnění se ale netýká lhůt nepřesahujících délku jednoho roku. U mokrých prostor, pojízdných prostředků a stavenišť se počítá skutečné datum, a ne rok.

Pro plánování to má praktický důsledek. Lhůty delší než rok se dají shlukovat do jednoho výjezdu a řešit s předstihem měsíců. Lhůty do jednoho roku ne, a právě ty se nejčastěji zmeškají.

Kdo revizi smí provést

Revizním technikem je podle § 9 nařízení fyzická osoba, která je držitelem osvědčení o odborné způsobilosti podle § 11 odst. 3 zákona č. 250/2021 Sb. Platnost tohoto osvědčení je 5 let ode dne vydání.

Firma jako celek k tomu potřebuje ještě oprávnění podle § 8 téhož zákona, které vydává pověřená organizace a jehož platnost je 10 let. Obojí je veřejně dohledatelné, protože pověřená organizace vede evidenci revizních techniků i evidenci firem s oprávněním.

Dvě různé platnosti u jedné firmy jsou v praxi zdroj nepříjemných překvapení. Oprávnění firmy běží deset let a nikdo na ně nemyslí, zatímco osvědčení jednotlivých techniků se obnovují po pěti letech a v různých termínech.

Co z toho plyne pro plánování

Znát čísla nestačí. Firma, která reviduje pro víc zákazníků, potřebuje u každého zařízení vědět tři věci: jakou má lhůtu, kdy proběhla poslední revize a který technik má oprávnění v rozsahu, který to zařízení vyžaduje.

V kapacitách a dovednostech se u technika vede kvalifikace, takže filtr při plánování vyřadí ty, kdo na dané zařízení nemají rozsah. Odpadá tím nejdražší chyba, tedy výjezd technika, který revizní zprávu nakonec podepsat nesmí.

Datum poslední revize patří k zakázce, ne do samostatné tabulky. V zakázkách a historii zůstává u zařízení zpráva o revizi i záznam, kdo ji kdy vystavil, takže se příští lhůta počítá z doloženého data.

Kdy tohle řešit nemusíte

Dokud spravujete jeden objekt s jednou lhůtou, poznámka v kalendáři stačí a nic lepšího nepotřebujete. Totéž platí pro firmu, která revize nedělá a jen si je nechává dělat.

Zlom nastává u desítek zařízení s různými lhůtami u různých zákazníků. Od té chvíle není otázka, jaká lhůta platí, ale u kterého ze zařízení končí jako první. To už z hlavy ani z tabulky spolehlivě nevyčtete.

Časté dotazy